Rally Monte Carlo
V prosinci mě napadla myšlenka, zda-li nepojedeme Monte, zvláště, když se zúčastní tovární tým Škoda Motosport. Již pár dní před tím mi volal Ota a poprosil mě, kdyby se formovala skupinka na tento legendární závod, abychom ho do ní zahrnuli. Stačilo pouze obvolat pár známých, přemluvit Járu staršího, že osobákem se v horách nechytá, zapůjčit karavany a vyrazit.
Za místo odjezdu bylo opět zvolen autosalon Hondy. Sraz byl na 6, mnozí se dostavili po sedmé. A kdo že to s námi vlastně jel? Začnu mnou, Melmiskem, já jsem si vzal opět na starost orientaci v prostoru a v čase, přece jen to bylo moje čtvrté Monte. Další místa doplnil Jarda Mádlík,
Z Příbramě se nám podařilo odjet v 8 hodin, po cestě jsme se snažili zbytečně nestavit a klidnou jízdou jet rovnou do Valence. Tuším, že se nic zvláštního nestalo, pouze proběhla výměna řidičů a dopoledne kolem desáté hodiny zatavujeme u dobře známé benzínové pumpy, kde každoročně tankujeme naftu, doplňujeme vodu do obytňáku a myjeme svá těla. Dělají zde i výbornou pizzu za výborné ceny.
Úterý je vyhrazené pouze na obhlídku tratě pro čtvrteční zkoušky, abychom se vyhnuli promarněnému času a co nejvíce jsme si to ulehčili, což se nám stejně nepovedlo. Inu, naplánovali jsme si to krásně, bohužel při najíždění přejezdu, zda-li stihneme přejet z RZ 4/7 na RZ 9, se Vojtíkovi udělalo nevolno a já jsem slíznul kritiku, že tak to dělat nemohu. Pravda, jelo se trochu ostřeji. Následoval tedy přejezd na RZ 3, což byla poslední RZ prvého dne. Cesta na tento test byla opravdu úžasná, projíždělo se na okraji hlubokého kaňonu vysoko v horách, přesně na rozhraní sněhu a mokra. Přijíždělo se již za tmy, nicméně relativně rovné místo na spaní jsme našli cca 500m od trati. Toto místo bylo známe z onboardu Franze Wittmanna. Jednalo se o odbočení z hlavní, široké, silnice na úzkou, vedoucí do lesa a samozřejmě na silnici plnou ledu a sněhu. S námi tu již spí kuchtící, kteří zde postavili své stánky, velké překvapení pro nás bylo, že za celý den neměli téměř žádnou třžbu, pouze Jára si tam dal asi 2 bagety J.
Ve středu ráno se probouzíme do zimy, RZ 3 startovala až ve 4 hodiny, kolem poledního jsme byli trať projít a vyhlídli jsme si levý vracák po rychlém příjezdu s jemným zvlněním. Chvíli před startem napadlo na silnici cca
Čtvrtek
A je tu pátek, po krásné opici se probouzíme po poledni, zapínáme centrálu, vaříme oběd a celý den nějak lenošíme. Čekáme na večer, až odstartuje nejznámější RZ v rallye. Procházíme trať. vidíme jak hoši z Eurosportu instalují kamery a máme radost, že se ocitneme v televizi. Vidíme jak přijíždí další a další fanoušci, mezi nimi i 3 auta čechů. V půl 7 se přesouváme na trať k partě kluků z Autosport.cz a bandu italů. které opíjíme. Probíhá nacvičení skandování „škoda škoda“ a „hooooonza kopecký“, Italové se přidávají a vytváříme tak nejhlasitější skupinku na Turini, paráda. Připravujeme světlice, aby nás Kopejka viděl, Plhus se připravuje na seskok na trať. To ale nevěděl, že ho, Rebela, zatknou a odvedou stranou… J Připojil se k nám až po skončení prvního průjezdu. V pauze mezi průjezdy odchází všici do buclíků, jen Melmisek zůstává na kopci a drží místo. Na druhý průjezd se nám podařilo vytvořit ještě lepší atmosféru, né nadarmo, Eurosport naše skandování ocenil i v televizi!!! V 1 hodinu ráno odjíždíme do Monte, kde se snažíme najít plac na spaní. Nakonec se podařilo, spíme kousek od Kasína s výhledem na přístav. Následuje procházka nočním Monacem a v půl 6 usínáme.
V sobotu 7:50 klepe na dveře Krišot, že máme odjet a najít si jiné místo na spaní. Znechuceni vstáváme a přesouváme se výše, bohužel je to do přístavu větší vzdálenost. Melmisek, Hanka a Dušan výlet na rampu bojkotují a usínají. V půl druhé projíždí kluci s kamiónem a mastí domu. My je následujeme po půl hodince. U San Rema zastavujeme na dotankování paliva a vylití fekálií do kanálu plného plovoucích doutníků. Máslák tento pohled neunesl a přidává trochu ze své snídaně J Nezbývá nic jiného než jet přímo domů, čímž končí krásný výlet.
Nutno podotknout, že se jednalo o nejlepší Monte Carlo v mé paměti. Neskutečná atmosféra na Col de Turini, krásné průjezdy na ostatních RZ a hlavně, po dlouhé době se jelo na sněhu, což nikdo z nás nezažil. Malý vroubek na kráse spočíval v tom, že se nás nemohlo zúčastnit více. Těším se na další výlet, pravděpodobně polsko, či Ypres, či San Remo?
________________________________________________________________________